PROČ SE MNOU?
Zatáčky mé profesní cesty si můžete přečíst v sekci "kdo jsem". Tady mě poznáte trochu jinak, prostě takového jaký jsem. Ano, a taky proto, aby jste se mohli rozhodnout jestli jsem pro vás ten pravý. A k čemu? K uskutečnění vaší změny, či dokončení vaší výzvy. Někteří lidé řadí kouče, realitní makléře a třeba finanční poradce mezi veksláky a vykonavatele nějaké naprosto zbytečné profese. Tuto definici jsem si vypůjčil z knihy "Jak na sítě" od Michella Losekoota. Tolik k úvodu a teď už pár informací, které vám pomůžou najít odpověď na otázku "Proč se mnou?"
PÁR VÝZEV, KTERÉ MÁM ZA SEBOU
Jedna ze zásadních výzev byla zbavit se všeho přebytečného. Ono nosit v každé chvíli více než 142 kg živé váhy, nebyla zase taková legrace jak by se mohlo zdát. Byl jsem v té době spokojený ve všech sférách svého života, a tak šla kila nahoru.
Stačilo mi na to asi 9 měsíců a výzvu jsem dotáhl do úspěšného konce. Jestli to stálo za to, můžete posoudit sami. Nebylo to jednoduché, ale pokud se rozhodnete a jdete si za svým, jde to.
Při své práci ve vrcholovém managementu jsem se každý den setkával s lidmi. Mnozí za mnou přicházeli se svými problémy a ne vždy se jednalo o problémy pracovní. Tak jsem si pustil do života další výzvu. V roce 2014 jsem se přihlásil na přijímací zkoušku na VŠ na studijní obor Psychologie. Čtyři roky jsem externě studoval, zároveň samozřejmě pracoval. A poznával člověka z jiné strany než doposud. Studium mi dalo jasnou myšlenku "Na změnu není nikdy pozdě".
V průběhu studia přišla další výzva. Začala být populární „terapie tmou“. Ze studijního a nebudu předstírat i s osobního zájmu, jsem se do toho pustil a strávil 5 dní sám v úplné tmě.
A CO BYLO DÁL?
Někteří z vás asi budou znát Wim Hofovu metodu. Má spoustu příznivců samozřejmě i odpůrců. Já si, ale na takové věci potřebuji sáhnout. V době kdy jsem o ní četl poprvé nebyl v ČR žádný certifikovaný kouč a tak jsem se rozjel do Bratislavy. Nebudu vám popisovat jak hluboký to byl zážitek. Vidíte ho na fotce.
Jednou ze zatím posledních výzev, byl pro mě půlmaraton. Před rokem mě jeden trenér ve fitku řekl, že běhat na páse není pro chlapa. Jenom u toho zvedáš nohy a pás za tebe “uběhne“ tu vzdálenost. Jo, to běhat venku, je úplně o něčem jiném. Tak jsem to zkusil. Za 8 měsíců jsem běžel první mezinárodní závod Hodonín-Holíč-Skalica 12,5 km. Po doběhnutí jsem dal na fb zprávu, že teď je na řadě půlmaraton a ten mám už taky za sebou. Bohužel kvůli opatřením, ne v oficiálním závodě.
Teď o mně víte skoro všechno. Co myslíte, je výzva hnacím motorem pro změnu, nebo je to naopak a změna je hnacím motorem pro výzvu. Pokud stojíte před nějakou změnou/výzvou ať už v soukromém, či profesním životě, nebo přešlapujete na místě, nechejte mi na sebe kontakt a může to spolu probrat.
PS: ... a ještě jedna výzva, tou byl první rozhovor s novinářem, ze kterého vznikl tento článek