Co o mně, ještě nevíte?

Moji profesní cestu si můžete přečíst v sekci kdo jsem. To, co je napsáno v tomto článku nikde jinde nenajdete. A co mě k napsání tohoto článku přivedlo? Paradoxně situace dnešních dní a přečtení knížky „Jak na sítě“ od Michella Losekoota. Přikládám vám odstavec, který vše odstartoval.

Všimli jste si, že když se někdo představí jako realitní makléř, kouč nebo finanční poradce, začíná hned v zápětí vysvětlovat, že není „klasický makléř, kouč a poradce“? Jako by se za své povolání tak trochu styděl. I ti nejlepší z nich totiž vědí, že pověst jejich branže je žalostná. V představách lidí se realitní makléři řadí někam mezi veksláky a vykonavatele nějaké naprosto zbytečné profese. „Jenomže já jsem věřil, že to jde dělat dobře. A že když budu realitní byznys dělat pořádně, ušetřím někomu spoustu peněz, času a energie,“ říká Michal.“ Citace z knihy: Michelle Losekoot. „Jak na sítě.“

A já vám teď přiblížím, jak dělám věci já a co pro mě znamená to hodně zprofanované slovo „výzva“.

Jedna z prvních výzev byla zbavit se všeho přebytečného. Ono nosit v každé chvíli více než 142 kg živé váhy, nebyla zase taková legrace jak by se mohlo zdát. Byl jsem v té době spokojený ve všech sférách svého života, a tak šla kila nahoru.

Stačilo mi na to asi 9 měsíců a výzvu jsem dotáhl do úspěšného konce. Jestli to stálo za to, můžete posoudit sami. Bylo to v době, kdy jsem pracoval jako výkonný ředitel.

Při své práci jsem se každý den setkával s lidmi. Mnozí za mnou přicházeli se svými problémy a ne vždy se jednalo o problémy pracovní. Tak jsem si pustil do života další výzvu. V roce 2014 jsem se přihlásil na přijímací zkoušku na VŠ na studijní obor Psychologie. Čtyři roky jsem externě studoval, zároveň samozřejmě pracoval. 7. června 2018 jsem pak úspěšně složil Státní zkoušku z tohoto oboru. To byla jenom taková vsuvka.

V průběhu studia přišla další výzva. Začala být populární „terapie tmou“. Ze studijního a nebudu předstírat i s osobního zájmu, jsem se do toho pustil a strávil 5 dní sám v úplné tmě.

A co byla moje další výzva?

Někteří z vás asi budou znát Wim Hofovu metodu. Má spoustu příznivců samozřejmě i odpůrců. Já si, ale na takové věci potřebuji sáhnout. V době kdy jsem o ní četl poprvé nebyl v ČR žádný certifikovaný kouč a tak jsem se rozjel do Bratislavy. Nebudu vám popisovat jak hluboký to byl zážitek. Vidíte ho na fotce.

Poslední výzvou byl pro mě půlmaraton. Před rokem mě jeden trenér ve fitku řekl, že běhat na páse není pro chlapa. Jenom u toho zvedáš nohy a pás za tebe “uběhne“ tu vzdálenost. Jo, to běhat venku, je úplně o něčem jiném. Tak jsem to zkusil. Za 8 měsíců jsem běžel první mezinárodní závod Hodonín-Holíč-Skalica 12,5 km. Po doběhnutí jsem dal na fb zprávu, že teď je na řadě půlmaraton a ten mám už taky za sebou. Bohužel kvůli opatřením, ne v oficiálním závodě.

půlmaraton Strážnice – Hodonín

A ještě k tomu úryvku z knihy. Vždycky jsem svou práci dělal a dělám tak, abych se za ni nemusel stydět. Každý projekt nebo zakázka je pro mě výzvou. Jak se stavím ke svým výzvám už víte.

Pokud potřebujete poradit v oblasti realit, je pro mě výzva, být tu pro vás.

……. a možná ano, jsem tak trochu jiný realitní makléř 🙂

Petr – Váš osobní „realiťák“