VÝSLEDKY VERSUS ZMĚNA

Podle staré moudrosti, že nejen prací živ je člověk, jsem se zúčastnil v sobotu závodů Dračích lodí. 

Pro ty, co Dračí lodě neznají jen malé upřesnění. Na lodi pádluje dvaceti členná posádka, ve které musí být minimálně čtyři ženy. (dle pravidel místního závodu) Základem je, aby všichni pádlovali stejně.

Na přídi sedí bubeník a celou loď kormidluje kormidelník. Tempo udávají dva “háčci” zpravidla nejsilnější a nejvytrvalejší pádlaři, kteří sedí jako první a spolu s bubeníkem, bubenicí udávají tempo celé lodi.

První rozjížďku naše posádka vyhrála, ne sice nijak přesvědčivě, ale postoupili jsme přímo do čtvrtfinále. Nastalo určité uspokojení. Nemuseli jsme do opravné jízdy. Ušetřili sílu do dalších závodů. 

Ve stejném složení (vítězná sestava se nemění) jsme tedy nastoupili i do čtvrtfinále. Pádlovali podle nás naplno a skončili druzí. Zajistili si postup do semifinále B, ze kterého jsme ještě mohli postoupit do finále “A” a bojovat o medaile. Ve čtvrtfinále jsme do toho dali podle nás všechno, a přesto to stačilo „jenom“ na druhé místo. Začínalo nám být jasné, že postup do finále nemáme úplně pod kontrolou. Padl návrh vyměnit dva háčky, nejsilnější a nejschopnější chlapi v lodi, za dvě ženy. Paradoxně návrh přišel od bubenice, která nebyla členem týmu, ale byla přidělena k posádce organizátorem.

Bylo velmi zajímavé sledovat reakce posádky a samotných háčků. “Nikdo nemá na háčku baby”, “Já na druhé lavici nebudu umět pádlovat”, “Co, když to nevydrží”, “Pádlovali jsme špatně?“ a mnoho dalších “zaručených” důvodů proč tu změnu neudělat. Samozřejmě jsme změnu dělat nemuseli. Měli jsme jisté finále “B”, které nám zaručovalo nejhůře 8 místo z 21 posádek. 

Háčci překonali své ego a pustili na své místa “baby”. Stalo se to, že celá posádka se semkla a semifinále “B” jsme vyhráli a postoupili do finále “A” kde jsme nakonec skončili třetí.

Sleduji tu, jasnou paralelu s posádkou lodi a s lidmi ve firmě. Všem záleží na výsledcích. Zaměřují se na ně, a s úsilím, větším nebo menším k nim směřují. Dostanou se na určitou mez, kdy se s výsledky uspokojí a setrvávají v uspokojení i přes občasné neúspěchy (nezískání zakázky, odchod stálého zákazníka). Pořád mají pocit, že do toho dávají všechno a ostatní jsou prostě lepší. Jejich zaměření na výsledky je úplně ovládlo a zúžilo pohled. 

To je doba, kdy už nejsou sami schopni vidět potřebu změny. Jsou zaměřeni jenom na výsledek. Trpí paradigmatem. Proto, aby firmu v této situaci posunuli dál potřebují “bubeníka” někoho, kdo z venku přijde a vnese nový pohled na věci, které doposud dělali. Nedělali je špatně, jen je potřeba je teď dělat jinak. Udělat změnu, prolomit paradigma a mnohdy i potlačit ego vedoucích a majitelů.  

Bubenice na naší lodi byla takový interim manažer a já se jen utvrdil v tom, že pohled z venku a následná změna je potřeba ve všech oblastech, nejen ve firmách, kde umím já být takovým “bubeníkem“.

PS: Jinak jsem ještě při závodech ztratil na tři dny hlas, bolelo mě celé tělo, ale vše nahradil pocit z medaile, která se celé posádce houpala na krku. Prostě změna může i bolet, ale výsledek stojí za to.